Ambice

15.06.2018

Za okny se snáší soumrak, slunce se dávno skrylo mezi střechami. Jsi unavená, tělo tě bolí, přesto se znovu vracíš k přehrávači a pouštíš part, který ti nejde. Jestli se to do zítra nenaučíš, bude to konec tvé kariéry, která ještě ani pořádně nezačala.

Zaujmeš výchozí pozici.

Dva, tři... krok... dva, tři...

Pořád stejně, do zblbnutí.

Tři, čtyři, otočka...

Nemilosrdně ždímeš z těla další taneční figury. Odřené nohy pálí.

Výskok...

Neustála jsi to!

Bolest vystřelila z kolenou až do kyčlí. Rukama praštíš do podlahy, zařveš. Stěny kolem ti vrací odraz zoufalství, zrcadla nemilosrdně ukazují kruhy pod očima i slzy.

"Jsi v pořádku?" Dovnitř nakoukla známá tvář.

Nenávidíš ji, stejně jako nenávidíš sebe a celý svět. "Vypadni!"

Jen pokrčí rameny a zmizí.

Namáhavě vstaneš. Nemůžeš to vzdát!

Znovu stejná hudba, stejné kroky, ale každý nesnesitelně bolí únavou a modřinami. Už se ani nesnažíš zadržovat slzy. Tanec je krev a bolest. Víš to lépe, než jiné, přesto to nevzdáváš. Chceš být nejlepší, jenže tvoje tělo stojí proti tobě.

Nemilosrdná hudba žene dál, vlak ti ujíždí, nemáš sílu na něj naskočit. Nestíháš.

I když víš, že nemůžeš dál, stejně nepřestáváš. Zbývá jen bolest nevyhnutelného pádu. Jenže už nejde vstát.

Tančit, nebo zemřít...