Divný

15.06.2018

"Tohle není pro tebe!"

Pořád slyším ten hlas. Proč zrovna teď!

V zákulisí je obvyklý shon, ale já ho skoro nevnímám. Jeviště je blízko, zalité světlem, a známá melodie mi vibruje v každém nervu. Cítím sílu publika v sále - děsí mě a přitahuje zároveň. Kostým je najednou nepohodlný.

"Box je pro chlapy, tanec pro teplouše!"

Zarývám si nehty do dlaní. Musím jim dokázat, že neměli pravdu! Všem, kdo mi nechtěli věřit, ponižovali mě... Musím to dokázat sobě!

"Holky ať si hopsaj, ty budeš dělat něco pořádnýho!"

Musím se soustředit... Jenže hlas v podvědomí nechce zmlknout a hudba žene dál - rozvášněné stádo not pod taktovkou dirigenta. Tóny nemilosrdně odpočítávají čas čekání. Co když padnu pod jejich kopyty a z mého prvního vystoupení zbude jen ostuda?

Tanečnice odchází z jeviště, její part končí. I když zhluboka oddechuje, usměje se na mě. Jsem tak nervózní, že to nevnímám. "Jsou tví... užij si to!" šeptne.

Snažím se usmát. Zbývá několik posledních tónů.

Nemůžu se pohnout... je to nemožné... přeci...

Teď...

Svět se rozpadl v ostrém světle jeviště a zmizel. Zbývá jen hudba a já...


Nevšiml bych si, že je po všem, kdyby prostor kolem nevybuchl...

Lidé... stojí a tleskají.

Inspirováno filmem Billy Eliot