Radost

15.06.2018

Nevěděla, kdy se rozeběhla - jen tak, z čiré radosti ze života. Bosé nohy se bořily do vlhkého písku, šumění vln ponoukalo k pohybu.

Úsvit se roztříštil na nekonečné hladině. Běžela, dokud jí nedošel dech. Když zastavila, slaná voda jí v pravidelném rytmu omývala kotníky. Tep oceánu byl jako hudba. I když se sotva uklidnila, chtělo se jí tančit. Tanec byl její život, její láska.

Jen naslouchat... a udělat první krok... druhý... třetí už byl rychlejší. Otočka, její vlasy se rozlétly kolem. Když vyskočila a příliv znovu objal její chodidla, kolem se rozstříkla voda.

Rozesmála se, rukama opsala ladný oblouk a vítr se propletl prsty, jako neviditelný partner. Nechala se jím vést k další otočce. Pak se prohnula jako luk, stejně napjatá, připravená vykročit.

Její rychlé a přesné kroky za sebou zanechávaly nepravidelnou řádku stop. Vlny udávaly rytmus, melodie vycházela z jejího srdce. Každý její pohyb byl dokonalý svou přirozenou elegancí a živočišností, se kterou se poddávala tanci.

Ať jdou do háje všichni, co jí svazují technikou, ona chce ŽÍT!

Nakonec se rozesmála a vysíleně padla do písku. Přelila se přes ni další vlna. Bylo jí jedno, že jí zmáčela kalhoty i triko.

Žila, a to bylo to hlavní.