XXIII.

30.06.2018

 Darell Foster pomalu procházel přes městečko, které mu z části patřilo a zachmuřeně se rozhlížel kolem. Nemohl vydržet v domě, proto vyrazil na krátkou procházku. Venku se ale pomalu stmívalo. I když byl teplý poklidný večer, který rušilo jen tiché brnkání banja a cvrkání kobylek, necítil se zrovna nejlépe. Už nějakou dobu přemýšlel nad tím, že to tu prodá a odstěhuje se někam, kde mu bude pohodlněji, jenže jeho staré hříchy ještě nepohřbil čas. Ale ani zdejší situace se nikam nehýbala, navíc to, co se stalo Powellovi, ho velmi znepokojilo. Dotklo se to jeho osobního prostoru, který mu dosud připadal bezpečný. Nevěděl jak si to vysvětlit, ale vyrovnávat se s tím neměl chuť, na to už byl příliš starý.

Poslední roky měl čím dál větší strach, když četl v novinách o barbarských činech divochů, proto přemýšlel, kam se uchýlit. A dnes dostal další políček, v podobě zvěře která zamordovala Powella. Možná se měl konečně rozhodnout, možná to bylo Boží znamení...

Jenže co když cena jeho majetku, která teď nebyla zrovna příznivá, stoupne? Na to, aby se vykoupil ze svých hříchů a pak neskončil ve vězení pro dlužníky, měl moc málo. Nutně by potřeboval, aby sem konečně zavedli koleje, ale na to čekal už skoro dvacet let, od dokončení transkontinentální trati, ale stále nic. Jediné co měl, byly plané sliby a cesta se s Powellovou smrtí ještě zkomplikovala, možná úplně uzavřela. Teď neměl ve Washigtnu už žádného spojence a sám se stam ukázat nemohl.

I když už se blížil k domovu, mysl mu stále okupovaly nepříjemné myšlenky. Jenže na jeho verandě někdo stál. Zpomalil a zkoumavě si prohlížel muže v ošumělém dlouhém kabátu a černém klobouku. Do obličeje mu neviděl, jen v šeru se jako světluška pohyboval uhlík na konci cigarety. Starosta polkl a váhavě vystoupil na schody. Než ale stihl cokoliv říct, neznámý ho předběhl.

"Pane..." kývl a dotkl se na pozdrav krempy klobouku.

"Co... co pro vás můžu udělat?" zamumlal Foster neochotně, v kapse vesty stiskl klíč ke svému domu.

"Vy pro mě nic, ale já pro vás jo, jestli chcete," přiblížil se muž o krok a světélko cigarety odlétlo širokým kloboukem až do prachu na ulici.

Foster polkl, když si všiml revolveru a nože na jeho opasku. Rychle vytáhl klíč z kapsy a vrazil ho do zámku, chtěl se před ním schovat do bezpečí svého domu a mezi tím tiše drmolil: "Nevím, proč bych měl. Nepotřebuji..." Prudce otevřel dveře, ale muž se o ně rychle opřel, nedal mu prostor uniknout.

"A co váš přítel, chlápek s knírem a dírou v krku, jak se má?"

Starosta sebou překvapeně škubl a tázavě se na něj zadíval. Naprázdno otevřel ústa a zase je zavřel. Cítil, že ho muž pozoruje, proto rychle vyhrkl, co mu přišlo na jazyk: "Zabilo ho zvíře, bohužel... takové..."

On mu ale znovu skočil do řeči: "Opravdu?"

"Samozřejmě... a teď mě nechte, potřebu..."

"Zajímavý, viděl jsem ho, byl docela... pohromadě, na to, že zvířata taky sežerou, co si ulověj. A že ho ti negři našli jinde, než ukázali šerifovi a tomu... jeho poskokovi... víte?" když mluvil ztlumil hlas, a sklonil se ještě blíž k Fosterovi, který se instinktivně odtáhl, ale bylo dobře vidět, že ho to, co slyšel, znepokojilo.

"Co tím chcete říct?" vynutil ze sebe a nejistě ho sledoval.

"A měl zlomenej nos, to ste věděl?

Starosta se zarazil a jen naprázdno otevřel a zase zavřel ústa.

"Nezdá se vám, že je kolem spousta věcí jinak, než se zdá? To by vám nemělo bejt jedno, starosto."

"Řeknu to šerifovi, teď mě nechte být."

Muž se ale uchechtl a opřel se o dveře ramenem, ruce založil na prsou. "Opravdu si myslíte, že by ten floutek něco našel? Když ani neví, kde váš přítel umřel?"

Starosta se zarazil a chtěl něco říct, na šerifovu obranu, ale nevěděl co. Ano, byl mladý, ale vždy se osvědčil, dělal svoji práci dobře, co mohl posoudit a lidi si ho vybrali sami. Aspoň si nesouhlasně odfrkl, než zamumlal: "Co ode mě chcete?"

"Nevěřte tomu, že to ten vožrala vyřeší, to dřív poroste tráva kořenama nahoru. Ale když mi zaplatíte dvacet orlů za tejden, zjistim, co se tady děje. Už teď vim víc, než všichni dohromady."

"Co... co si to...?" starosta se zakoktal a překvapeně zíral na muže před sebou, ten se ale jen ušklíbl.

"Co by se asi stalo, kdyby tady zařval někdo další? Co když váš přítel nebyl poslední? A co když přijde na řadu třeba... nějaký dítě?"

Starosta zalapal po dechu a musel naprázdno polknout, aby se dokázal nadechnout. To by pro něj a jeho majetek byla katastrofa!

"Můžu vám pomoct, pane, za pár přebytečnejch dolarů."

"Přijďte ráno, musim... musim si to rozmyslet, teď už mě nechte," zamumlal a muž konečně ustoupil, nechal ho otevřít dveře.

"Přijdu. Jestli se dohodneme, nebudete litovat," dotkl se krempy klobouku a seběhl z verandy. Starosta ho mlčky sledoval dokud nezmizel za rohem jednoho z domů, než za sebou zavřel dveře a opřel se o ně zády. Ještě nevěděl, jestli toho toho drzouna najme, ale jedno věděl jistě, kdyby umřeli další lidé, byla by to katastrofa - zdejší klid by se otřásl v základech, lidé, co tu žijí, by chtěli odejít a hlavně ceny jeho pozemků by klesly hlouběji než teď. Byl by z něj žebrák!

Možná ho přeci jen najme. To co mu řekl bylo velmi znepokojivé a vůbec se mu to nelíbilo. Možná by ho najmout měl... pro dobro všech, samozřejmě, nikdo nestál o další mrtvé a on nejméně.


Jim mezi tím vykoukl z poza rohu, kam se rychle schoval, když v šeru zahlédl muže, který pomalu kráčel v protisměru. Odfrkl si a sledoval Davise. Kousek od něj se rozkašlal, pak potáhl a zároveň zaklel. Šel sice rovně, ale v ruce si nesl flašku. Zoufalec.

Počkal, dokud nezmizel ve svém domě, než opustil úkryt. Nemusel by se schovávat, ale nestál o to, aby ho tu touhle dobou někdo viděl. Ulice už byla liduprázdná, jen někde mezi domy stále ještě zaznívalo drnkání na banjo. Nikoho jiného nepotkal, ani neslyšel.

Koně nechal na kraji města u prázdné městské ohrady. Tentokrát tu nemínil zůstávat přes noc. Odpoledne si kousek odtud vyhlédl šikovné místo. Noc byla teplá, pod širákem se mu bude spát dobře. Nebál se toho zvířete. Kdyby se objevilo, dá mu akorát příležitost ho zlikvidovat. A zítra ráno znovu navštíví starostu, tentokrát ale neodejde s nepořízenou, tím si byl jistý.